22.7. 1168 - Deník Namidy

6. dubna 2010 v 21:24 | Nami-chan |  Deník Nami-chan ^^
Štiplavá vůně mořské vody mě nutí ke stálému kýchání, díky slanému vzduchu mám neustálou rýmu a z očí mi tečou zarudlé slzy. Podle Daraka je to jen podivná alergie na sůl a že mi zřejmě způsobí jen povrchní potíže, jako je zarudnutí pokožky či problémy s dýcháním, ale nemělo by to být nic vážného, avšak byl neklidný kvůli krvavým slzám. Musela jsem ho uklidnit, že to určitě není nic vážného a patří to k nežádoucí reakci na mořskou vodu. Avšak i přes to se mi v Londu velmi líbí, stavby už se začínají podobat elfskému stylu ulice jsou plné stánky, kde obchodníci nabízí vše (počínaje látkami až po jídlo či překrásné šperky s drahokami). Chvíli jsem uvažovala, že podivný zelený kámen vyměníme za jídlo nebo látky, ze kterých bych mohla cestou ušít nový oděv, protože tenhle, co máme na sobě je už roztrhaný a velmi špinavý. Stále mi ten kámen připomíná nějaké obří vejice, jako by se v něm něco hýbalo a snažilo se dát najevo, že se brzy vylíhne, avšak co by mohlo být tak velké, ale sneslo také vejice....navíc zelené a téměř nezničitelné? Musíme ho , co nejdříve přinést do Turmy, nahání mi hrůzu, ale zároveň má své kouzlo a je nepopsatelně nádherný, když jeho lesklý povrch hraje všemi odstíny emeraldové barvy. Díky tomu kameni, jsem zavítala do podivného krámku, vonělo to tam po vonné svíci vysící na stropě. Na stole byla položená křišťálová koule a vedle ní podivné kůstky s ještě podivnějšími vyrytými ornamenty. Vedle stolu seděla stará žena s prošedivělými, kudrnatými vlasy splývajícími až pod ramena, něco si pro sebe mumlala a jakmile si mě všimla, uvítala mě s širokým úsměvem a pobídla, abych se usadila na starou rozvyklanou židli. Jakmile jsem se posadila, představila se mi jako legendární věštkyně Magkira , ke které se vztahuje spousta tajemných pověstí. Podle jedné je dcerou boha Warakeho, po kterém zdědila dar vědění a velmi přesného čtení budoucnosti a pozemské dívky Mariah, jejíž krása byla andělská. Magkira zdědila velké nadání na věšteckou magii i nadpřirozenou krásu (i ve stáří), ale budoucnost věští jen vybraným a pro ni vyvoleným bytostem. Nevím, proč si vybrala zrovna mě, ale budoucností mě nepotěšila a bojím se, že se jednou vyplní. Na stůl rozsypala dračí kůsty s podivnými ornamenty, oči se ji zakalily a začala mluvit jakoby do prázdna. Přesně si její slova pamatuji a zřejmě i velmi dlouho budu : "Spousta krve, srdce ti rve. Smutek v srdci, miloval tě předci. Avšak umřel a krutou smrtí, teď se v hrobě žarlivostí vrtí. Dítě umřelo s ním, co se stalo vím. Jeho tělo pohozeno do ohně bylo, jen popel a ohořelé oko z něho zbylo. Loviti vlkodlaky budeš spoustu let, dokud vyvolený neokusí tvůj sladký ret.". Jsou to opravdu jen pouhá slova? Určitě je to jen šarlatánka, která se snaží proslavit se na cizím jméně a schopnostmi, které neovládá a nikdy ovládat nebude...I tak mám ale strach...
 


Komentáře

1 Michio Michio | Web | 14. dubna 2010 v 12:05 | Reagovat

Nami ?? oskenuješ mi pls sešity do školy ???
můj mail je :  Michio@atlas.cz
arigato s velkým A

2 Ooame-Chan Ooame-Chan | Web | 3. května 2010 v 20:39 | Reagovat

Wow, zajímavý, těším na další část :D Máš strašně pěkný blog, chceš spřátelit?

3 Namida Namida | 15. května 2010 v 18:17 | Reagovat

Ooame-Chan: jůů děkuju moc ^^ ted to flákám xD ale už se to chystám napravit xD gomene xD jj jasnééé ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama