9.6.1168 - Deník Namidy

19. března 2010 v 20:16 | Nami-chan |  Deník Nami-chan ^^
Už jsme jen pár dní od Morë taurë, mlha je krok od kroku hustší, viditelnost se zřetelně snižuje a v chladném vánku se nese vůně strachu a krve. Podle Darakova nejistého výrazu ve tváři jsem usoudila, že si není jistý vlastními slovy a má strach, že Kirkés nás svým územím jen tak projít nenechá. Představa, že na nás zaútočí téměř dva a půl metrový jelen se šesti nohama a lidskou tváří, se mi také nezamlouvá. Kirkés údajně vládne mocnou silou ohně, života i smrti, dokáže vyvolat strašlivé přízraky fairë vysávající životní energii z každé živé bytosti, které se dotknou nebo ji políbí mrazivými rty. Dokáží na sebe brát mnoho různých podob (počínaje zvířecí až po elfí nebo lidskou) a její pomocí lákají bezmocné tvory do záhuby. Už jen ta představa mě děsí, ale pokud se chceme dostat do Turmy aniž bychom na sebe upozornili, musíme se vydat přes les, protože je to jedinná možnost, která nám zbývá. Stále jsem unavená po boji se šupinatým tvorem, jehož jméno nezná ani Darak ani elfský lid, který je svými znalostmi vyhlášený. Už jsem se naučila základy jejich mluvy a jazyka, dokážu zformulovat některé věty a kostrbatě bych se s nimi dokázala domluvit. Jsem tomu temnému elfovi skutečně vděčná, protože bez něj bych nebyla schopná tuhle výpravu dokončit a předem bych se musela smířit s neúspěchem. Nedokáži to popsat, ale je pro mě den ode dne důležitější, stále víc lituji toho, že se nedokážu vymáčknout, možná je to tou nejistotou a nebo se snažím smířit s tím, že má zřejmě dívku a to mnohem dokonalejší, než jsem já. Nijak mi nepomohl ani včerejší den, který jsme díky žhnoucímu slunci strávili v jeskyni kousek od cesty, pamatuji si, že mě probudil lehký dotek na tváři a když jsem otevřela oči nademnou byl Darak a upřeně se mi do nich díval. Chvíli jsem z něj cítila lásku a bolest zároveň, avšak když jsem se ho chtěla zeptat, co se stalo, začal mě něžně líbat a poté jsme spolu zažili překrásný den. Byl to nejdokonalejší okamžik z mého života, ale zároveň je mi teď ještě hůře, protože s ním nikdy žít nebudu, ikdyž bych si už přála se usadit, mít děti a milujícího manžela. Chci žít jako člověk a ne aby na mě každý pohlížel jako na zrůdu, která ničí jeden nevinný život za druhým, nemá duši a nedokáže milovat, ale já duši mám a s nimi i pocity...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama