9.4.1168 - Deník Namidy

10. března 2010 v 10:18 | Nami-chan |  Deník Nami-chan ^^
Před dvěma dny jsme dorazili do Carasu, překrásné město. Stavby jsou bohatě zdobené ornamenty, které připomínají magické symboly,uprostřed města je překrásný a rozlehlý park s jezírkem na okraji, kde s Darakem trávíme většinu času a vedle parku se nachází rozlehlé sídlo nejobávanějšího klanu východní části Dalasoru, Taraxis. Vypadá to, že tu zůstaneme ještě pár dní, protože věc, pro kterou jsme byli posláni ještě není zhotovena a nějaký čas to určitě potrvá. Cesta trvala o něco déle, než jsme mysleli. Darak se dostal do menší potyčky se strážci mířícími po stezce, která se stáčí a vede do města Dilí. Strážci v něm poznali temného elfa a viděli v něm vysokou peněžitou odměnu, protože na východě nejsou elfové zrovna oblíbení. Chtěla bych si poslechnou něco málo z historie téhle krásné části země. Znám jen sníh a zimu, tohle je poprvé, co jsem zavítala do místa, kde se tráva zelená a na stromech září pestrobarevné květy různých velikostí. Dnes chceme s Darakem navštívit místní horký pramen, který je vyhlášený svými léčivými účinky a podivnou nazelenalou barvou. Jen se malinko stydím, protože jsem ještě s nikým v pramenech nebyla a už vůbec jsem na sobě nikdy neměla plavky a nepromenádovala jsem se téměř nahá před mužem. Včerejší večer byl o mnoho chladnější než minulé noci, neměli jsme přikrývky ani plášť, kterým bychom se zahřáli, po několika hodinách za mnou Darak přišel a objal mě se slovy, že když budou naše těla blíže u sebe, bude nám tepleji. Jeho tělo příjemně hřálo a poprvé jsem ucítila podivné teplo, které sálalo od srdce až na povrch. Než jsme usnuli, povídal mi něco více o svém životě a místě, kde žil. Už vím, proč se vždy vyhýbal vážným známostem, ale přiznal mi, že se mnou se cítí příjemně a znovu jako by si užíval života. Jeho dívka byla v donucení provdaná bohatému obchodníkovi a poté už ji nikdy neviděl. Vyprávěl mi, že byla nádherná, tmavě hnědé vlasy, zlatavé oči a ladná postava s dokonalými křivkami, navíc měla dobré srdce a téměř věčný úsměv na tváři. Velmi mě potěšil slovy, že jsem jí velmi podobná a poté mě políbil na tvář. V tu chvíli se ve mně něco změnilo, ale nemůžu přesně určit co. Ten pocit jsem ještě nikdy nezažila...snad je to láska...možná je to jen přátelství, ale jediná věc,kterou můžu říci s jistotou je, že jsem si našla přítele,kterému konečně můžu věřit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama