27.4.1168 - Deník Namidy

11. března 2010 v 19:09 | Nami-chan
Nikdy by mě nenapadlo, že cesta do Elfí říše je tak nebezpečná, musíme být mnohem opatrnější, protože téměř na každé míli je magická hlídka, která dokáže vycítit upíry i jiné nadpřirozené rasy vzešlé z lidí. Jen za včerejšek jsme museli třikrát bojovat a utrželi jsme několik drobných ran. Daraka jeden strážce uhodil plochou stranou meče do hlavy a způsobil hlubokou ránu na temeni, díky které ztratil spoustu krve, naštěstí zranění není vážné a do dvou dní se můžeme znovu vydat na cestu. Jogi-sama nás pověřil výpravou do Elfí říše a varoval nás, že tentokrát to nebude cesta na pár týdnů, ale možná na pár měsíců i let. Elfové mají problém s méně početnější rasou, která jim pustoší pole,lesy i vesnice v okolí hlavního města Turma. Darak mi slíbil, že bude mým učitelem elfského jazyka a přidá k tomu něco málo z léčitelské i živelné magie. Bude se mi to v životě zřejmě jednou hodit, protože dokážu využít jen telekinezi a z části i techniku krystalů, ale telekinetické oči mi postupně ničí zrak a krystaly dostatečně neovládám ,abych je mohla využít v boji. Pokud vše půjde podle plánu, do týdne by jsme mohli být u hranic mezi severní a jižní částí Dalasoru a za měsíc bychom se mohli dostat do Turmy, kde získáme další pokyny. Darak mi slíbil, že až do Turmy dorazíme, utrhne mi květ rudé kamelie z posvátného stromu Aer, který stojí uprostřed náměstí naproti honosného hradu císaře Meldona Jasného. Jestli svůj slib dodrží, postarám se o to, aby květ nikdy neuvadl a připomínal mi Daraka i když už se zřejmě nikdy neuvidíme. Den po opuštění Torei se mi svěřil, že jakmile dokončíme tuhle misi, s Kao ukončí spolupráci a v lese poblíž města si postaví malou chatku, ve které se usadí a založí rodinu. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. U srdce mě zabolelo, protože za tu dobu, co jsme spolu putovali po Dalasoru, jsem si k němu našla cestu a vytvořila silné pouto. Mnohokrát mi zachránil život a dostal ze situací, ze kterých bych se sama zřejmě nedostala. Krátce před návratem do Torei s mečem Ůsvitu jsme se museli zastavit v malé vísce Laosi pro doplnění zásob, jenže místo pár hodin jsme strávili ve vesnici celý den, kvůli nedorozumění, které jsem vyvolala vyzívavým oblečením. Většina tamních obyvatel jsou věřících (uctívají bohy Kaosula - ohně a Warakeho- života i smrti) a krátká sukně či vyzívavá košile vyvolala mnohem větší rozruch než kdyby byla vesnice pod útokem. Naštěstí vesničané milují hudbu a divadlo, stačilo jim namluvit, že jsme potulní zpěváci, dokázat jim to improvizovanou písní a zase jsme byli volní...Založit rodinu?...zřejmě si našel mladou a krásnou dívku z Torei. Je možnost, že už ho nikdy neuvidím a v Kao mi přiřadí nového společníka. V tu chvíli jsem si přála, aby tohle putování nikdy nezkončilo a abych na místě té dívky, kterou si vybral, byla já. Už vím, že jsem se zamilovala a žárlím, ikdyž se na venek snažím zachovat chladnou hlavu. Také bych si přála založit rodinu a mít dítě...holčičku, která by se jmenovala Calima.
 


Komentáře

1 Damazid Damazid | 12. března 2010 v 10:36 | Reagovat

Je to moc pěkné, jen tak dál ;o)

2 Nami-chan Nami-chan | 12. března 2010 v 10:48 | Reagovat

=^^= arigato Dami-chan =*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama