Březen 2008

Slzy, láska a smrt 1

19. března 2008 v 18:26 | Sasuka |  Výtvory
Kapitola 1.
I když to tak nikdy nevypadalo, Itachiho jsem milovala, od začátku našeho dobrodružství, až do konce jeho těžkého života. Nikdy nezapomenu na naše první setkání s Akatsuki a jeho umírající zkřehlý úsměv , než jeho duše navždy odešla z tohohle světa. Příběh , který zde budu vyprávět, byl jeho posledním dobrodružstvím a prožíval ho naplno až do konce.
***
Byla temná noc, hvězdy ani měsíc na obloze nesvítili, jediný zvuk, který byl slyšet, byl zvuk lámajících se větví v silném větru. I v úkrytu Akatsuki bylo neobvyklé ticho, chystali se skoncovat s Teamem Hebi, avšak nikdo z nich netušil, že z Konohy skryté listové vesnice ve stejně plánovanou dobu se chystá zaútočit na Akatsuki Narutův tým 7. "Sasuke zjistil naši polohu, ví kde máme úkryt. Každou chvíli nás může překvapit útokem, zřejmě už vyrazil na cestu……." přešlapoval Itachi okolo kulatého balvanu považující za stůl v menší jeskyní místnosti, " Pokud budeme mít štěstí a vyrazíme na cestu zítra brzy ráno, máme pravděpodobnost, že se s ním setkáme v polovině cesty směrem k Oto." sedl si vedle mě na kamennou židli a rukou si podložil hlavu. "Itachi - san, nechci pochybovat o Vaší síle, ale vážně si myslíte, že ho máte šanci porazit? Je určitě silnější, než když jste s ním bojoval naposledy před třemi lety, nezapomínejte na to, že techniky ho učil samotný Orochimaru…..jeden ze tří legendárních seninů." položila jsem hlavu na stůl a do pusy si dala cigaretu, ale neměla oheň tak ji zase položila. " Ovšem….nezapomněl jsem na to, jeho síla je mocná ale nikoli nepřekonatelná..." podal mi zapalovač. "Já jen....slyšela jsem, že Sasuke-san Orochimara porazil a prej....prej i zabil" poslední slova jsem téměř zašeptala "A je tu ještě hrozba z Konohy.....co když mu pomohou a porazí nás....cok...." "Nemožné....to se nestane...o to se postarám!"skočil mi do řeči "Kisame!!!" zavolal na svého společníka. Dveře se rozlétli do kořán a vešel muž s modrou kůží a rybými žábrami. "Ano? Volal jsi mě??" vydal ze sebe chraplavým hlasem. "Ano, volal...postarej se o Konohamský tým...podle našich zdrojů byl vyslán aby pomohl Sasukemu, ale to se jim nesmí podařit.....jinak jsme skončili a to nadobro!!" Itachi byl rozeným vůdcem v hlase měl nadřízenost a odhodlání. "Ví o tom Pain???Akatsuki Leader??" zeptal se Kisame neklidným hlasem. "Ne..ještě o tom neví ,půjdeme bez něj..."na chvíli zavládlo ticho, nestačila jsem žasnout. "Itachi-san...bez Akatsuky leadra?To je sebevražda....rovnou můžeme jít do klece s tygry a i tam máme větší pravděpodobnost, že vyvázneme živí!" vložila jsem se s úžasem do rozhovoru, ale do smíchu mi nebylo. "Neboj se Aso...zvládneme to i bez Paina...stejně tu není...a není čas na něj čekat než dojde z mise. Kisame ty se postarej o Konohamský tým a já , Asa, Deidara a Konan se postaráme o Sasukeho a Team Hebi." veškeré Kisameho námitky byly k ničemu a tak se sebral a odešel se připravit.Já mezitím seděla u stolu a zapálila si cigaretu.Itachi si zase sedl a dlouhou chvíli mlčel.Akatsuki zase ovládlo deptající ticho, které prolomil až Deidara, který si šel také zapálit. "Itachi...půjči mi prosím zapalovač...mě došel plyn...." natáhl ruku aby mu ho Itachi podal. "Ale vrátit..ne jako obvykle!" vzal ho ze stolu a podal Deidarovi do ruky. "Jasně...však mě znáš." odpověděl mu Dei a rychle zmizel. "Bohužel."popotáhl z cigarety a opřel se o okraj kamené židle. "Itachi-san měl by jste si jít lehnout, at nejte zítra unavený. Měl by jste nabrat sil, zítra nás čeká první krok k našemu výtěství." otočila jsem na něj hlavu, jako bych chtěla vyčíst z jeho očích aspoň kapku útěchy, naděje nebo čehokoliv jiného, ale neviděla jsem tam nic, žádný strach, žádné obavy jen hrdost a odvahu. "Vydržím toho víc než ty....jdi si lehnou..vzbudím tě velmi brzy, tak at se vyspíš" tuhle tvrdohlavost jsem u něj nesnášela , ale odporovat jsem mu nemohla.Jednak, že jsem ho měla ráda a druhak , že jsem se ho svým způsobem bála. "Ano Itachi-san a dobrou noc." raději jsem uposlechla, uklonila se a odešla do své malé jeskyní místnůstky.Lehla jsem si na velký kámen zakrytý dekami s polštářem a chvíli jen tak ležela a přemýšlela, než jsem usnula.
***
Naruto seděl na rozvyklané židli a houpal se ze strany na stranu. Naproti němu u psacího stolu plného různých papírů a vypsaných per seděla Tsunade, její neupravené blonďaté vlasy jí padaly do očí, které měla červené únavou. Ikdyž na chodbě bylo neobvykle rušno, v místnosti bylo tíživé ticho, které ale po chvíli narušilo klepání na dvěře. "Hmm.... vstupte...." Tsunade mrzutě vyzvala osobu za dveřmi, aby vešla. "Ehm...Tsunade - sama poslala jste pro mě??" dveře se otevřely a do místnosti vešla mladá dívka. Nešlo jí vidět do obličeje, jelikož měla černý plášť. "Sakuro??" Naruto se chvíli nehýbal, byl v šoku. Ne to nemůže být Sakura, vždyť je... Vzpoměl si co se stalo před dvěma lety a jen tak přemohl slzy a snažil se tvářit přirozeně. Dívka se k němu otočila, ale neřekla ani slovo. "Promiň, musel jsem si tě splést.....Tvůj hlas zní jako hlas někoho koho jsem obdivoval a moc pro mě znamenal." byl poněkud smutnější. Ano...Sakura je mrtvá a s tím se už musím smířit....určitě nejsem jediný komu chybí... "Naruto?" dívka se k němu rozeběhla a obejmula ho. "Jsi to ty??Já věděla , že jsi to přežil....a , že tě ještě uvidím...." Ano, bezpochyby to byla Sakura. "Sakuro.....chyběla jsi mi...myslel jsem, že jsem tě nadobro stratil..." Naruto měl oči skleněné a plné slz, nikoliv smutku, ale štěstí a radosti. "..vůbec jsi se nezměnila....a přitom to jsou už dva roky...dva dlouhé roky, kdy jsem o tobě neměl žádné zprávy.....Měli jsme tě za mrtvou.."chvíli se na ni jen tak dívá s uslzenýma očima a pak se k ní nahnul aby jí něžně políbil. "NARUTO!!!!!!!!!BLBČE!!!!!" Rozzuřeně se na něj zadívala, když viděla co Naruto zamýšlí a pěstí mu ve velké rychlosti a určitě i z velké síly vrazila do ksichtu, až proletěl dveřmi Saiovi k nohám. "Au..." chvíli omámeně ležel na zemi, " ale Sakuro, chtěl jsem tě jen uvítat poli....polichocením.." obhajoval se. "TO TVOJE POLICHOCENÍ ZNÁM!!!!!" naštvaně si sedla na židly , kde ještě před pěti minutami Naruto seděl a otočila hlavu k Tsunade. "Jsem moc rád , že jsi zpátky!" ozval se ze dveří Saiův klidný hlas. "Všem si moc chyběla." usmál se na ni a čekal na její reakci. Sakuře se na tváři rozzářil široký úsměv " Sa...Sai!!!!!!" rozeběhla se k němu a obějmula ho. Ikdyž Sai věděl jak zareaguje , překvapilo ho to. "Taky jsi mi moc chyběla." mile se na ni usmál a něžně jí políbil.
Tsunade to všechno s mírným úsměvem sledovala. "To si řeknete potom......jste zase kompletní trojčlenný tým takže je na řadě mise." přerušila je a ze šuplíku vzala žlutý papír zřejmně s jejich společnou misí. " Co je to za misi?"zeptal se sklíčeně Naruto, když se vyhrabával zpod trosek dřevěných dvěří. "Všechno se dozvíš a nepřerušuj mě , když se chystám něco říct!" dala papír na stůl a perem něco napsala. "Než se mi podepíšete, řeknu vám o co de." pohodlně se usadila, "Jak už jistě víte Sasuke se chystá zaútočit na Akatsuki, podle anbu vyrazil dnes odpoledne, jenže Akatsuki se to nějakým způsobem dozvěděli a využili situace k útoku....Zřejmě vyrazí dnes v noci a nebo těsně nad ránem..O nás ještě neví, můžeme je překvapit přesně v půli cesty." Tsunade nakreslila plánek na kousek svitku. "Pomohli bychom Sasukemu zabít Itachiho a zničit Akatsuki amožná bychom ho i dokázali přimět vrátit se zpět do Konohy." ukončila a podala papír Narutovi. " Nyní potřebuji aby jste mi to podepsali." potom se s úsměvem obrátila k Sakuře. "A ty Sakuro, vítej zpátky." . " Kdy že to vyrážímě?" zeptal se Sai. "Velmi brzy ráno, takže být vámi jdu si dříve lehnout, musíte nabrat síly na zítřejší den." Tsunade zapečetila svitek s plánem a mapou a podala jej Narutovi, "Nic jiného pro vás udělat nemůžu, než dát vám tenhle kus srolovaného papíru a popřát šťastnou cestu, ať se vrátíte živí a zdraví. Teď jděte si odpočinout." .Všichni tři se uklonily a odešli. "Šťastnou cestu, to je to co budete potřebovat." zašeptala jakmile odešli a putila se opět do svého papírování.
***
Vše začalo v den , kdy Itachi vyvraždil klan nebo snad , když se Sasuke narodil? Vzpomíná si, ale neví proč se to stalo. Behem jednoho dne stratil všechny , které miloval. Všechny. A ted měl možnost se pomstít. Pomstít smrt rodiny i svého klanu. Nehodlal teď zradit. Vzpoměl si i jak zabil Sakuru a málem i Naruta, bylo mu z toho nanic , věděl , že už s tým nic nenadělá. Nechtěl jí zabít, ale vběhla mu do chidori a nestačil zastavit. "ksoooo!!" prásknul rukou do stromu.Všechny ty vzpomínky.....jsou k ničemu, jen mě z nich bolí hlava...bez přestání mlátil do kmene jako zběsilý a hlavou se mu honily vzpomínky. Jedna za druhou se mu jevily v myšlenkách jako otravný hmyz. "Sasuke-kun?" ze vzpomínek ho vytrhl hlas Karin. "Jsi v pořádku?"starostlivě se na něj podívala. "Nic mi není!" bezcitně jí pohled obětoval , "Nemáme moc času, ihned vyrazíme!"obešel jí a odešel. "Sasuke ještě jsi nic nejedl...."otočila se , ale Sasuke už byl pryč, "jen mi na tobě záleží..."smutně seobrátila a pomalu šla ke skupině. Mezitím všichni sbalily věci a trochu jídla a jakmile se k nim Karin přidala vyrazili znovu na cestu. Sasukeho mysl pořád přemítala celý jeho život, pokaždé když se vnich objevil Itachi srazil ruku v pěst a snažil se být na povrch klidný. Když přišlo na Sakuru v duši zesmutněl, věděl , že Naruto ho za to nenávidí a on vlastně sám sebe taky. Ikdyž si to nechtěl přiznat, měl jí rád, ale teď je pryč a už nikdy jí nespatří. Jen jeden pohled.Jen jednou jí ještě spatřit.Pocítil náhlou uzkost a bodavou bolest u srdce.Musím se uklidnit , nebo ho neporazím.....vrazím mu katanu do srce...ale co potom?Až bude mrtvý?Co bude můj cíl?.. Myšlenky co se stalo a stane mu začernily mysl a na tváři zničeho nic ucítil horké slzy.Cože?Co se to se mnou děje...nechápu to..už pět let jsem nebrečel a ted kvůli vzpomínkám na obyčejné lidi bych mě začít?....Nepozorovaně si otřel slzy a snažil se nemyslet na nic jiného než na to jak zničí svého bratra. Po dnu byli téměř ve čtvrtině cesty k akatsuky sídlu. "Sasuke musíme si odpočinout...." Suigetsu zastavil a oddechoval, " něco mi říká , že o nás ví....kdyby to byla pravda , měli bychom načerpat energii a zítra brzy ráno zase vyrazit...". "Tak dobře...ale ještě před svítáním vyrazíme..." souhlasil Sasuke a také zastavil. Karin a Juugo udělali totéž a vybalili zbytek jídla co ještě měli. "Myslíte si , že akatsuki porazíme?" zvolala při jídle Karin, které to ticho deptalo "třeba o nás vážně ví a už proti nám vyslali nějakou ochranku..."kousla si do tvrdého chlebu. "Možný je všechno, ale my je dáme....ať už je to kdo...." "To si nemyslím Karin....i kdyby proti nám vyslali nevím koho Itachi tam bude taky....cítím to....."přerušil Juuga Sasuke, který až dosud mlčel. Karin to očividně překvaplo, neboť Sasuke jí jménem mockrát neoslovil. Vlastně s ní mluvil velmi málo a to jí mrzelo. "Kývla mu na souhlas, porazíme ho...ale co potom?" tahle otázka se honila v hlavě všem čtyřem, ale ani jeden neodpověděl a po celý večer bylo zase ticho. Karin chytla Sasukeho potichu za ruku. Nedal nic najevo ale bylo mu to příjemné. "ehm..měli by jste si jít hned lehnou...nabrat síly a tak...." vydal ze sebe po chvíli koktavě. "To jo, máš pravdu" Suigetsu zpozoroval jak se Karin a Sasuke drží za ruku a spiklenecky se na ně podíval, "pojd Juugo jdeme si lehnout!" mrknul na něj a oba zmizeli. Karin zčervenala a rychle, ale něžně políbila. Poprvé za ty dlouhé roky se Sasuke na ní usmál a obejmul jí z vlastní vůle. "Sasuke...miluji tě!" zašeptala a chtěla vstát, jenže Sasuke jí zadržel a převalil se na ni. "Já tebe taky.." jeho slova se jí zaryla hluboko do srdce, byl jiný než ho znala.Snad ho změnil stres před bytvou a nebo to bylo něco, čemu se římá láska. Dala mu ruku na tvář a v temné noci se začali líbat.

Slzy, láska a smrt - úvod

19. března 2008 v 18:25 | Sasuka
Můj první pokus o povídku Naruta....je to divně napsané takže to asi pozitivně hodnocené nebude xDDDDD
Jinak je to smyšlené takže to má s dějem spojeno jen vraždu Itachoho a to asi tak všechno xD
Příjemné čtení Vám přeje vaše Sasuka-chan -_o